V minulosti by ti opravdu málokdo (a možná i nikdo) nerozuměl, kdybys řekl, že jsi „asexuál“ nebo „nebinární„. Proč tomu však tak bylo a proč najednou vidět více a více příspěvků na Instagramu týkajících se právě těchto nových pojmů? A co přesně znamenají a jak se můžeš ujistit, že i ty jsi např. nebinární osoba? Pokud je to pro tebe španělská vesnice, tento článek ti pomůže si v tom udělat pořádek.

Pojď na Duhy! Zaregistruj se na největší LGBT+ sociální síti v Česku!
Více informácí →

Historie těchto pojmů je poměrně krátká, v minulosti o nich totiž nebylo téměř vůbec slyšet, ale ve skutečnosti jsou přítomny ve společnosti, podobně jako homosexualita a bisexualita, už odedávna. Ve světě byla však do 80. let i homosexualita tabu téma a spojovala se s pedofilií či nemocí AIDS. Tyto pojmy proto nedostaly prostor a lidé, kteří i cítili, že mohou mít takovou sexuální orientaci či identitu, nevěděli, jestli s tím vůbec vyjít ven, jak to přesně pojmenovat a zda na to pojmenování vůbec existuje. Osvěta v tomto „guláši pojmů“ se začala až s větší odvahou lidí se „outnout“ a mluvit otevřeně o tom, což cítí a také rozšiřování a rozmach LGBT+ komunity, která se dnes již označuje také jako LGBTQIA+komunita.

O asexualitě

Asexualita je sexuální orientace, kterou se označuje člověk, který necítí (téměř) žádnou romantickou ani sexuální přitažlivost nebo touhu. Asexualita je však rozmanitá, a proto nelze říci, že asexuál nikdy nebude ve vztahu či nebude masturbovat, či dokonce nebude mít sex. První zmínky o ní jsou z konce 19. století, kdy se však nepoužil ještě pojem „asexuál“, ale jeho obdoba „monosexuál“. Tento pojem měl označovat lidi, kteří pouze masturbují. V letech 1948 a 1953 přispěl k objasnění asexuality v rámci veřejnosti Alfred Charles Kindsey pomocí svých publikací Sexual Behavior of Human Male a Sexual Behavior of Human Female, kde měl pro lidi zapojené do výzkumu i kategorii „X“, která byla určena pro ty, kteří nezažili žádné sociální a sexuální kontakty či reakce. Od 70. let minulého století se asexualita zmiňovala stále ve více a více publikacích, například The Sexually Oppressed od Myry Johnson (1977), Boston Marriages: Romantic but Asexual Relationships Among Contemporary Lesbians od Esther D. Rothblum a Kathleen A. Brehony (1993) nebo My life as an amoeba od Zoe O’Reilly (1997). V roce 2001 založil David Jay organizaci AVEN (Asexual Visibility and Education Network), v roce 2005 se stal symbolem asexuální komunity černý prsten na prostředníku na pravé ruce, v roce 2009 se poprvé přidali členové AVEN-u jako asexuálové k Pride pochodu v San Francisku, v roce 2010 byla poprvé představena také vlajka asexuálů a Sara Beth Brooks založila „Asexual Awarness Week“, dnes známý jako „Ace Week“. Asexualita se zmiňuje i v seriálu Sex Education a jiných.

Asexualita byla dlouho diskutována, neboť někteří lidé tvrdili, že to není sexuální orientace a setkala se, stejně jako homosexualita či transsexualita, s tím, že je to duševní porucha. Dnes jsou však tato tvrzení vyvrácena a asexuálové jsou považováni za běžné členy LGBTQIA+ komunity a společnosti. Pro asexuály však existují pojmy, pomocí kterých umí říct, zda jsou a pokud ano, tak ke kterému pohlaví/pohlavím jsou romanticky přitahováni. Jsou to právě tyto pojmy:

  • aromantik: nepřítomnost romantické přitažlivosti
  • biromantik: romantická verze bisexuála
  • heteroromantik: romantická verze heterosexuála
  • homoromantik: romantická verze homosexuála
  • panromantik: romantická verze pansexuála

O intersexualitě

Intersexuál je označení pro člověka, jehož pohlavní orgány nejsou ani mužského, ani ženského pohlaví. Člověk se intersexuálem stává při narození, ale nemusí to být hned jasné od narození v případě, je-li něco jinak uvnitř těla s vnitřními pohlavními orgány a odhalí se to až časem. Rozlišujeme 4 druhy intersexuálů:

  • XX, 46 intersexuál: původní označení bylo „ženský pseudohermafrodit“. Tito intersexuálové mají v buňkách soubor chromozomů XX, geneticky jsou tedy ženami. Povětšinou mají vyvinuté vaječníky a dělohu, genitálie jsou však nejednoznačné nebo mužské.
  • XY, 46 intersexuál: původní označení bylo „mužský pseudohermafrodit“ a tento typ intersexuálů je vlastně přesným opakem XX, 46 intersexuálů – geneticky jsou muži, ale vnější pohlavní orgány jsou ženské nebo nejednoznačné.
  • Ovotestikulátní intersexuál: v minulosti označován jako „pravý hermafrodit“ a je to druh intersexuála, který má nejednotné pohlavní žlázy. Vnější pohlavní orgány může mít typicky ženské, mužské nebo i nejednoznačné, ale vnitřní pohlavní orgány se od nich liší – často se jedná o kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo je vytvořen tzv. ovotestis (kombinace varlete a vaječníku)
  • Komplexní intersexuál: tento typ se označuje také jako „chromozonální“. Tito intersexuálové buď mají o jeden chromozom navíc (XXY), nebo o jeden méně (X0). Jsou jedineční také v tom, že mezi jejich vnitřními a vnějšími pohlavními orgány není žádný rozpor. Nevyváženost chromozomů však ovlivňuje hladinu hormonů a pohlavní vývoj jedince. Ojedinělé jsou případy, kdy má komplexní intersexuál různé chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.

V minulosti slovo „intersexuál“ neexistovalo, prosadilo se až ve 40. letech 20. století, kdy nahradilo slovo „hermafrodit“, které dnes používáme pouze v souvislosti se zvířaty či rostlinami. V antickém Řecku se intersexuálové jako „hermafroditi“ zmiňují i v mytologii, v jiných vyspělých civilizacích byly samostatnou kategorií společnosti a práva se jim přisuzovala podle toho, na které z pohlaví – mužské nebo ženské – se daná osoba více podobala. Později se zejména v rámci medicíny velmi pokročilo a dnes už si umí intersexuální osoba zvolit, jakého pohlaví chce skutečně být a podstoupit operaci na změnu či úpravu pohlavních orgánů.

Někteří intersexuálové se rozhodnou ponechat své tělo tak a nepodstoupit operaci, takže nejsou ani muži, ani ženami a v tomto případě se kategorizují jako „třetí pohlaví“, tzv. neurčeno. V minulosti se intersexuálové setkávali, podobně jako homosexuálové, bisexuálové či transrodoví lidé, s předsudky a diskriminací. V mnoha státech to i dnes mají těžší než „normální“ občané, protože mnoho států nemá dostatečnou právní úpravu. Lidé si je navíc pletou s transrodovými lidmi. Největší extrémy diskriminace najdeme v Africe či Asii, konkrétně v Ugandě, Keni, jižní Asii nebo Číně. Zejména v Africe je matka, která porodí intersexuální dítě, často považována za prokletou či čarodějnici. Tyto děti jsou mnohdy buď opuštěny, nebo i zabity. Naštěstí už jsou však intersexuálové, zejména ve vyspělých zemích, plně respektováni. Intersexuálové mají i vlastní den (Intersex Awarness Day), který připadl na 26. října.

O slově „queer“

Queer je pojem, který zastřešuje všechny členy patřící do LGBTQIA+ komunity, jinak řečeno všichni, kteří nejsou heterosexuály nebo cisgender. V minulosti mělo zejména negativní význam. Znamenalo to samé jako „strange“ (podivný/divný) a „peculiar“ (zvláštní/extravagantní) a do anglického slovníku se dostalo již v 16. století. Zpočátku se nespojovalo se sexuální orientací či identitou, nejprve se pomocí tohoto slova popisovala, např. osoba se zvláštním a nepřiměřeným chováním, pocit nevolnosti, něco, co je sporné či diskutabilní a ve slovním spojení „in Queer Street“ se používalo ve Spojeném království k popisu někoho, kdo má problémy s penězi.

Až na konci 19. století se začalo spojovat s gayi a lesbami, pak s každým, kdo nebyl heterosexuál, až se nakonec vztahovalo i na ostatní členy LGBTQIA+ komunity. Od začátku 20. století se používalo jako nadávka spolu s anglickými nadávkami na gaye „faggot“ a „fairy“, které lze přeložit jako „buzerant“. Postupně ho však čím dál více vytlačovalo slovo „gay“, nebo slovo „queer“ se začalo považovat za zastaralé, dokonce urážlivé, protože v minulosti bylo nástrojem radikální politiky.

Během 2. světové války mladší generace vojáků používala slovo „gay“ a neměli rádi starší generaci za to, že používala slovo „queer“. Když se začala rozvíjet gay scéna v barech v metru v 50. letech minulého století, tak se slovo „queer“ již téměř plně nahradilo slovem „gay“, které až téměř do konce 20. století zastřešovalo i ostatní LGBT pojmy jako lesba, transgender a jiné. Na přelomu 80. a 90. let 20. století slovo „queer“ přestávalo mít negativní význam, dodnes však existují členové komunity, kteří jej mohou považovat za urážlivé.

Slovo „queer“ však není jen zastřešující slovo pro celou LGBTQIA+ komunitu, ale je také pro lidi, kteří se nechtějí nálepkovat žádným jiným slovem označujícím sexuální orientaci či identitu.

O nebinárnosti

Nebinární nebo non-binary je osoba, která se necítí ani jako žena, ani jako muž. Může se cítit a identifikovat, že má dvě nebo tři pohlaví (bigender nebo trigender), nebo nemá žádné pohlaví (agender, nongendered, genderless, genderfree alebo neutrois), nebo se pohybuje mezi různými pohlavími a identita se mění (genderfluid). Existují i takové osoby, které se identifikují jako „third gender“ (třetí pohlaví), takže k označení svého rodu nepoužívají žádný z výše zmíněných pojmů.

Pojem „nebinární“ může spadat pod transgender kategorii, neboť mnoho nebinárních osob se identifikuje jiným pohlavím, s jakým se narodili. Obdoba tohoto slova je také „genderqueer“. Tak jako transrodoví lidé mohou mít různou sexuální orientaci, tak i nebinární lidé mohou být např. heterosexuály či pansexuály. Historie tohoto slova začíná u slova transgender. Samostatně se pomocí své obdoby „genderqueer“ vzpomíná ve středu 90. let minulého století. Zmínili ho Riki Anne Wilchins, kteří se identifikují jako genderqueer a ve svých publikacích In Your Face (1995) a Genderqueer: Voices Beyond the Sexual Binary (2002) se zabývají právě tímto tématem a problematikou ohledně něj. Od začátku 21. století se tento pojem více a více popularizoval díky celebritám, které přiznaly svoji nebinárnost.

V roce 2012 se rozběhl projekt Intersex & Genderqueer Recognition Project, který byl za rozšíření výběru rodu na oficiálních dokumentech a v roce 2016 se staly Jamie Shupe prvními osobami v USA, které byly v oficiálních dokumentech označeny jako nebinární. Nebinární lidé se však stále setkávají s diskriminací a odmítnutím společnosti. Často se takoví lidé označují za „attention-seekers“ (osoby toužící po pozornosti) nebo je obviňují z toho, že jejich nebinárnost je pouze trendem a že to s ní nemyslí vážně. Problémem je často i nesprávné oslovování. Mnoho nebinárních osob se rovněž bojí diskriminace u lékaře či v práci a v americkém průzkumu 43% respondentů uvedlo, že se pokusili o sebevraždu. Proto je třeba být vůči nim hlavně tolerantní, neptat se jich na věci, které by jim mohly být nepříjemné a oslovovat jejich záměnami, jaké si sami zvolí. Mohou to být například:

  • oni/ony, je a jim
  • v angličtině ze, sie, hir, co, ey
  • střídání mezi „on“ a „ona“ nebo používání pouze jednoho z nich
  • oslovování pouze jejich jménem

Na závěr je třeba dodat, že všechny gender identity a sexuální orientace jsou výjimečné a každý z nás má právo být tím, kým chce a milovat toho, koho chce. Doufám, že se ti článek líbil a že ti pomohl jsi vše ohledně těchto pojmů ujasnit!

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Queer, https://cs.wikipedia.org/wiki/Queer , https://cs.wikipedia.org/wiki/Intersexuál, https://en.wikipedia.org/wiki/Intersex, https://en.wikipedia.org/wiki/Asexuality, https://cs.wikipedia.org/wiki/Asexualita, https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_asexual_history, https://cs.wikipedia.org/wiki/Genderqueer, https://en.wikipedia.org/wiki/Non-binary_gender

Podporte magazín nákupom v Dúhovom obchode

Přidej se do našeho týmu!
Baví tě psát a chceš mít svůj článek u nás na magazínu? Ozvi se nám!
Napiš na info@duhy.cz →